Ještě než však začnete číst, vezměte prosím na vědomí, že příběh má naprosto autentickou formu. Také je nutné podotknout, že jsem tuto povídku psala asi ve druhé třídě, takže buďte prosím shovívaví. Neodradilo vás toto zjištění? Tak pojďme na to!

Proč má zebra pruhy a pavián červený zadek

Před dávnými časy, když byla Země mladá, byl povrch země suchý a horký. Celý svět se rozpaloval horkem. Voda byla pouze na několika místech v malých jezírkách, které byly občas rozprostřeny v dálavách pouště a savany. U jednoho z nich bydlel veliký pavián který se prohlásil za vlastníka vody v jezírku a začal ji strážit. "TATO VODA JE POUZE MOJE A NIKDO JINÝ JI PÍT NEBUDE!" řekl si. Jak řekl, tak udělal. Vždy vyhnal každého, kdo se chtěl napít.

Dokonce vybudoval i vlastní strážní budku a veliké ohniště, aby mohl strážit vodu dokonce i v noci kdy je v poušti největší chlad. Jednou šla okolo zebra a byla po dlouhé cestě skrz pustinu velmi žíznivá. Její kožich byl zářivě bílý a její zářivá srst ji dělala tím nejkrásnějším zvířetem pouště. Pomalu se šinula k vodě a chtěla se napít. Když v tom ze strážního domku vyskočil pavián a začal rozzlobeně křičet. "KDO JSI?! JDI PRYČ TA VODA JE POUZE MÁ." Zebra neměla náladu poslouchat lakotného paviána a zprudka odpověděla: "TOHLE NENÍ TVOJE VODA TY OŠKLIVÁ OPICE! TA VODA JE VŠECH." A v klidu se napila. Rozvášněný pavián řekl zebře že pokud bude chtít i nadále pít z jeho jezírka, bude si muset vodu vybojovat.

A tak se zebra vrhla s paviánem do zuřivého boje. Váleli se v pevném sevření okolo jezírka. Když vtom zebra ukončila boj prudkým kopnutím paviána. Kop byl tak prudký, že i sama zebra ztratila rovnováhu a upadla na záda. Bohužel spadla do ohniště paviána, a tak prudce až se polínka v ohni rozletěla do všech stran. Velká část, když padala k zemi, popálila zebře její zářivě bílý kožich. Zraněná a poděšená utekla hluboko do travnaté savany, kde od těch dob žije. Černé pruhy na jejím kožichu vypálila paviánova hořící polínka. Od těch dob nosí bíločerné tetování jaké nemá žádné jiné dítě na světě.

Naopak pavián si odnesl z boje lysou a červenou zadnici jak ho zebra nakopla. Hledá úkryty ve skalách a tváří se velmi rozzlobeně, protože přišel o své panování nad vodou.

Konec

Pokud jste přežili to příšerné množství chyb, dočetli jste se až sem. Musím přiznat, že já sama jsem se při čtení této povídky hodně nasmála. Například fakt, že podle tohoto příběhu žijí zebry a paviáni v poušti? Původ této informace je i pro mě neznámý.

Doufám, že vás to také alespoň maličko pobavilo. A co vy? Jaký byl váš první literární výtvor?

Loučí se s vámi vaše rozesmátá